Každý není jako vy a každý nechce být řízen stejným způsobem jako vy. Ale mnoho manažerů předpokládá, že všichni jejich zaměstnanci by jednali stejně jako oni a mají rádi totéž co oni. Nemůžeme jim to vyčítat, mnoho z nich má ze sebe dobrý pocit, nejraději by zaplnili podnik svými klony, protože potom by vše probíhalo jejich způsobem. Této chyby se nejčastěji dopouštějí v komunikaci. Mají určitý komunikační styl a předpokládají stejný i u ostatních.
Například manažer Bob. Na škole byl šampiónem v debatování s ostatními a v argumentaci. Byl hvězdou nejlepšího debatního týmu na světě. Jeho přirozená odpověď na jakoukoli novou myšlenku byla debatovat o ní a najít všechny nedostatky. A nyní Harry, o tři úrovně v organizační hierarchii pod Bobem, při poradě vyjadřuje svůj názor. Manažer Bob by ho rád vtáhl do diskuze a předložil mu své argumenty. Harry má na paměti své postavení a navíc není tak pohotový jako Bob. Bob jen dokázal, že Harry vypadá před kolegy hloupě. Harryho reakce na debatu je velmi jednoduchá, upustí od vyjadřování názorů, které by Bob nechtěl slyšet. Anebo raději už nikdy nebude vyjadřovat jakýkoli svůj názor. Bob má pocit, že diskutoval, Harry má pocit, že byl zašlápnut. Po pár dnech se to Bobovi v hlavě rozleželo, protože je otevřený k diskuzi i sám se sebou a argumentuje sám se sebou, a změnil názor. Měl pocit, že je otevřený, ale jeho zaměstnanci byli zmatení. Manažer Bob nedokázal pochopit, co může být špatného na zdravé debatě.
-ba-
Article source Fast Company - leading U.S. magazine and website for managers