Udržení disciplíny na pracovišti je jedním ze základních a zároveň nejobávanějších manažerských úkolů. Disciplína však není totéž co trestání, což si mnozí manažeři při řízení problémových zaměstnanců neuvědomují. Disciplína je slovo latinského původu, jehož původní význam bylo učení. Nemusí proto být tak nepříjemná, jak se domnívá většina zaměstnanců. Proces odstraňování pracovních problémů pozitivní, netrestající cestou nazýváme progresivní disciplínou. Ten spočívá v několika postupných krocích dávajících zaměstnancům možnost změnit jejich výkony a zároveň udržujících pozitivní morálku:
- slovní varování,
- písemné varování,
- neplacené odvolání,
- ukončení pracovního poměru.
Celý výše popsaný proces udržování disciplíny vyžaduje, aby problémový zaměstnanec vždy přesně věděl, co se od něho očekává, jakým způsobem jeho výkonnost upadá, jaký má jeho klesající výkonnost vliv na celkový chod pracoviště a jaké to bude mít pro něho důsledky. Progresivní disciplína je nejefektivnější metodou práce s problémovými zaměstnanci. Její vlastnosti výstižně popisuje tzv. pravidlo rozpálených kamen:
- předvídatelnost (od prvního varování musí zaměstnanec vědět, co jej v případě nespolupráce čeká – jako, kdyby předem viděl na kamnech hořet hořáky),
- okamžitost (zaměstnanci je třeba okamžitě říci, že nesplňuje dané požadavky – jako kdyby sáhl na rozpálená kamna a hned viděl, že udělal něco špatně),
- neosobnost (zaměstnanec musí vědět, že jeho horší výkon není dán tím, kdo on sám je, ale okolnostmi – to, že se člověk spálí o rozžhavená kamna je důsledkem horkých kamen, ne jeho osobnosti),
- stálost (výsledek je vždy stejný – nezáleží na tom, kdo se dotkne rozpálených kamen, spálí se všichni stejně).
**Datum vydání:** II/2003
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management