To, jakým způsobem chápeme neformální vedení, závisí na tom, jak si vedení sami pro sebe definujeme. Obecně znamená neformální vedení to, že někde bere odpovědnost za skupinu lidí a má autoritu bez toho, aby byl kdy oficiálně jmenován do funkce.
Že se někde stane neformálním vůdcem ani nemusí být oznámeno nebo odhlasováno, ale může se na to přijít až časem, kdy si lidé začnou všímat toho, že vlastně stále plní „rozkazy“ jednoho a toho samého člověka, který se tím pádem stává neformálním vůdcem.
Rozdíl mezi formálním a neformálním vůdcem bývá ovšem jen ve formálním jmenování. Oba dva totiž pak plní naprosto stejné funkce: starají se o skupinu, řeší problémy, získávají autoritu, navrhují řešení a udávají stejný směr – co dělat, jak to dělat a jak často to dělat.
Vzhledem k tomu, že neformálnímu vůdci nebylo vedení uděleno formálně, musí mít neformální autoritu. Tou může být osobní magnetismus, odborná znalost, silné přesvědčovací schopnosti, silná vůle. Někteří lidé s ním vůbec nemusí souhlasit, ale nejsou třeba dostatečně ostří na to, aby protestovali, tak se s neformálním vůdcem tiše smíří.
Vedení, ať formální či neformální, má pro lidi různý význam. Někomu může člověk z vedení nahradit rodiče, pro muže může být manažer něco jako druhý otec. Na tom, že někdo vzhlíží ke svému šéfovi není nic špatného ani divného, hlavně je to model, který je známý již od pradávna.
-pk-