Obvykle bývá špatným znamením, když firma hledá nového šéfa vně svých řad. Příklad revolty podílníků společnosti Walt Disney ukázal, jak těžké je odstranit šéfa, který nechce odejít. Přestože 43% podílníků hlasovalo proti, dlohodobý šéf si pozici udržel. Ještě těžší bude ale problém jeho náhrady. I když nakonec Michael Eisner od Disneye odchází, společnost bojuje s nalezením jeho nástupce v řadách zastrašeného top managementu. Podobná situace je i v nadnárodní společnosti ABB, která oznámila, že nový výkonný ředitel je z vnějšku – outsider.
Výběr člověka mimo firmu do vedoucí pozice je běžnější v Americe než v Evropě. Stále je to ale jen výjimka, nikoli pravidlo. Další změny ve vedení velkých firem se drží spíše tradičních postupů. Všech deset společností z žebříčku Top 10 nejobdivovanějších firem světa má šéfa jmenovaného zevnitř, který pro ně pracoval nejméně 20 let. Výjimkou je Coca-Cola, která je však až na 11. místě. Ostatní společnosti se zpravidla obracejí k výběru kandidáta z vnějšku, až když mají potíže. Pokud je s firmou spojen nějaký skandál, většinou nemá na vybranou. Ale i v méně dramatických případech může přijetí nové krve fungovat (např. IBM).
-ba-
Article source The Economist - The Economist online edition 