Jednání se zahraničními partnery mohou být obtížná nejen kvůli odlišným jazykům, ale zejména kvůli odlišné kultuře a tradicím. Ve Vietnamu například můžete být nuceni sníst hada, abyste partnery neurazili. V Číně se podobně můžete setkat s poctou ve formě pití hadí krve a žluče. V asijských zemích se proto vyplatí spoléhat na odborníky znalé jazyka i zvyků, abyste nebyli překvapeni.
Za univerzální jednací jazyk se považuje angličtina. Ne vždy to však platí. Například Francouzi již z historických důvodů příliš angličtině neholdují a podobně je tomu i s němčinou. Kromě jazyka je třeba respektovat i vhodnou formu komunikace. Zatímco s Němci či Brity lze běžně navázat komunikaci telefonicky či e-mailem, Rakušané upřednostňují osobní kontakt. Osobní kontakty jsou důležité i pro Japonce, Číňany a Korejce, ale i Rusy, Španěly, Brazilce či Italy.
Velký pozor je třeba při jednání dávat na témata, která jsou v daných zemích tabu. Například ve Velké Británii nebo Švédsku je nežádoucí žertovat o královské rodině a tradicích. V Německu a Rakousku nemluvte o fašistické minulosti a s Araby nediskutujte o Mohamedovi. Obecně se raději držte konverzace o úspěších v podnikání obchodního partnera, počasí či krásách jeho země. Vyhýbejte se náboženství a politice.
Každý národ tak chápe trochu jinak, co to znamená, přijít včas na jednání. Němci a Rakušané chodí většinou přesně, maximálně s krátkým zpožděním a omluvou. Pro Italy, Španěly či Indy ale dochvilnost typická není. Na druhou stranu ji však vyžadují od vás. Připravte se, že v zemích jako je Rusko, španělsko nebo arabské státy budou jednání probíhat velmi pozvolně. V zájmu obchodu je ale třeba se přizpůsobit.
-kk-