Podle profesorky Bruchové je tím, co dělí obyčejné manažery od ideálních „účelná akce.“ Manažeři, kteří dokáží podnikat účelné akce se od ostatních liší konkrétně dvěma faktory: energií a zájmem. Ze svých zkušeností však vyvozuje, že ideálním manažerem je v reálném světě asi jeden z deseti. Deset procent ideálních manažerů podle ní doplňuje asi čtyřicet procent manažerů nepozorných, třicet procent manažerů nerozhodných a dvacet procent těch, kteří nemají zájem. Nepozorní manažeři jsou ti, kteří mají spoustu energie, ale nedokáží jí koncentrovat na jeden úkol a neustále tak přeskakují mezi jednotlivými aktivitami. Nerozhodní manažeři jsou potom ti, kteří své úkoly pořád odkládají. Manažerům bez zájmu nakonec chybí energie.
Problémem mnoha manažerů je zřejmě fakt, že si pletou aktivitu s produktivitou a jsou natolik zaneprázdněni rutinními činnostmi, že už jim nezbývá čas ani síla na činnosti vyžadující reflexi, systematický přístup nebo kreativní myšlení. Jak se tedy vymanit z neustálého zaneprázdnění a soustředit se na skutečně podstatné záležitosti? Profesorka Bruchová by odpověď hledala v síle vůle a přání každého jedince. Ty lze budovat ve třech fázích. První je fáze motivační, kdy se manažer pro určitou myšlenku nadchne, načež následuje překročení Rubikonu, tedy moment, kdy se myšlence skutečně vnitřně odevzdá. Konečnou fází je ochrana původního účelu myšlenky. Nejdůležitější ze všeho je však vždy osobní přístup každého manažera.