Většina manažerů chápe, že dosažení dlouhodobých cílů vyžaduje sérii logických, dosažitelných a postupných kroků. Kroky, které by měly vést od toho, kde daný podnik zrovna je až tam, kde by si přál být, však často selhávají. Skupinu takových kroků nazýváme strategickou mezerou a nalezneme ji v celé řadě organizací. I když je často neviditelná, strategická mezera představuje hrozbu vůči budoucímu výkonu a přežití podniku a bude mít přímý vliv na efektivitu vrcholového i nižšího managementu. Neúspěch ve strategickém řízení podniku je jedním z největších manažerských problémů současnosti.
Jedna z oblastí způsobujících strategickou mezeru zahrnuje tradiční systémy pro plánování, vytváření rozpočtů a předpovědí a zaznamenávání procesů. Konkrétně se jedná o nejednotné systémy a nesprávnou závislost na plánování podnikových zdrojů (ERP).
Ve většině podniků řídí plánování, vytváření rozpočtů a předpovědí a zaznamenávání procesů odlišné, navzájem neprovázané systémy. Strategický plán může být například textový dokument, rozpočet list tabulkového procesoru, aktuální výsledky mohou být obsaženy v hlavní účetní knize a analýzy zpracovány prostřednictvím on-line nástroje pro analytické procesy. Tyto systémy spolu nejsou nijak propojeny a vytvářejí tak strategickou mezeru. Navíc s sebou nesou i další problémy, které ji jenom prohlubují. Jde o to, že se uvedené systémy špatně upravují, ukazují data jen z jedné perspektivy a ukládají je do neslučitelných souborů.
Pokud jde o zmíněné systémy ERP, podniky by neměly bezmezně spoléhat ani na ně. Integrují sice procesy dodávkového řetězce a podpůrné procesy, čímž zvyšují efektivitu a rychlost těchto operací, zároveň však ukládají většinu dat v centralizované databázi. Implementace strategického plánu vyžaduje rozšíření cílů, strategií a taktik. To systémy ERP neumožňují, jde o záležitost managementu.