Autor článku 23 let pracoval jako výkonný ředitel mezinárodní konzultantské společnosti v oblasti lidských zdrojů a soustředil se zejména na rozvoj manažerů. U manažerů si poté, co zhodnotil jejich celkovou inteligenci, znalosti a kvalifikaci, všímal vždy toho, zda disponují dvěma dovednostmi, které osobně považuje za nejdůležitější. Díky nim dokážou manažeři přirozeně vykonávat řídící funkci, tedy vést zaměstnance a vytyčovat úkoly, vytvářet atmosféru týmové spolupráce, koučovat, rozhodovat a hodnotit. První nejdůležitější manažerskou dovedností je v tomto smyslu schopnost být v dobrém vztahu k zaměstnancům, druhou pak schopnost vyžadovat určité činnosti a trvat na dodržování lhůt, kvality práce a vytýčených cílů.
Většina manažerů má podle autora článku obě výše uvedené schopnosti, většinou se však příliš upíná na jednu z nich, což není dobré. Výsledkem totiž bývá ztráta možnosti řešení problémů s řízením lidských zdrojů. Manažeři, kteří jsou se svými zaměstnanci v příliš přátelském vztahu zapomínají trvat na splnění priorit a lhůt. Ti, kteří naopak příliš striktně trvají na tom, co je třeba udělat zapomínají naslouchat svým zaměstnancům. Nejlepší je proto obě schopnosti rovnoměrně vyvážit a přesně vědět, kdy je třeba které z nich využít. K tomu je zapotřebí trénink, jehož základem je nutnost, aby každý manažer pochopil, zda přirozeně tíhne k dobrým vztahům se zaměstnanci či striktnímu dodržování povinností.
Jakmile manažer vnitřně pochopí svůj přirozený styl řízení, může již pochopit také to, zda jej nevyužívá příliš jednostranně. Když poté pochopí, co ve svém řízení preferuje, zjistí tím i to, kde má usilovat o změnu. Jednoduše řečeno musí rozvíjet manažerskou dovednost, která je pro něho méně přirozená. Pro rozvoj každé dovednosti přitom existují samostatné tréninkové programy, které by firmy měly svým manažerům poskytovat.
**Datum vydání:** III/2003
Article source Career Journal Asia - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru v Asii