Duchem nepřítomen

Na mnoha pracovištích jsou zaměstnanci fyzicky přítomni, jejich mysl je však na míle daleko. Autor článku tento jev popisuje na zaměstnanci jménem Larry, kterého sám před lety přijal do svého týmu jako projektového manažera. Larry byl velice talentovaný zaměstnanec a brzy se stal přínosným členem skupiny. V podniku však po půl roce proběhla reorganizace a členové původního týmu byli rozděleni do jiných oddělení. Larry se tak stal členem nového týmu, v němž se záhy aklimatizoval a mohl opět plně využívat své schopnosti. Pak ovšem přišla další změna v podobě propuštění jeho nadřízeného a Larry následně opět změnil tým. Do tohoto týmu již ovšem nezapadl. Kolegové disponovali stejnými znalostmi a dovednostmi jako on, a tak se záhy stal v podstatě nadbytečným.

Vidět Larryho v jeho nové pozici je smutné. Působí nezvykle, jako člověk bez energie. Nemá motivaci. Vypadá to, že příslušná společnost nedokázala Larryho talentu využít ve svůj ani jeho prospěch. Místo toho, aby jej nechala v pozici, v níž mohl excelovat, jej přemístila tam, kde uspět nemohl. Můžeme proto odhadovat, že Larry podnik opustí a půjde jinam i se svým talentem. Jak by se z tohoto příběhu měly firmy poučit? Zásadou číslo jedna je hledat a najímat ty správné lidi. Stejně důležité je však nechat je vykonávat práci, ve které jsou skutečně dobří. Firmy by měly svým zaměstnancům pomoci k úspěchu, aby tak mohly samy uspět.

**Datum vydání:** VI/2002