Četné studie prováděné během posledního desetiletí ukázaly, že propouštění je pouze krátkodobým řešením, jež má často ochránit pouze manažerské výhody těch, kdo jej navrhují. Podle výzkumu z roku 1996 méně než polovina podniků, které snižovaly stavy, zaznamenala zvýšení zisků a pouhé třetině se podařilo zvýšit produktivitu. Propouštění likviduje morálku a výkonnost, prodej klesá dál, společně s kvalitou.
Zhoršuje se také úroveň zákaznických služeb. Absence, stres, rozmrzelost a nejistota jdou naopak nahoru. Zatímco u běžných zaměstnanců bývají jejich schopnosti rozhodující, ti nejhorší manažeři zůstávají. Dobří pracovníci, kteří unikli propuštění, si hledají nová místa a podnik dále slábne. Hromadné snižování stavů by tedy mělo být tím posledním krokem, k němuž schopný management skutečně dbající o své lidi přistoupí. Nabízí se totiž i jiná řešení.
Jedním z nich je například snížení manažerských výhod a režijních výdajů podniku s největším podílem ve vrcholovém managementu. (Ten totiž učinil většinu rozhodnutí, která současný stav způsobila.) Další možností je redukce počtu pracovních hodin a odchod těch manažerů, kteří nejsou schopni podnik dobře vést. Je také možno nenahrazovat ty, kdo odešli na vlastní žádost nebo do penze, či přemístit část personálu ke klientovi a obchodním partnerům. Možností je celá řada, řešení však vyžaduje otevřenou komunikaci, lidé totiž nejsou spotřební materiál.
**Datum vydání: VI/2002**
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management 