Snaha není všechno, vůdcovské schopnosti vždy nestačí. Vůdcové musí víc než jen motivovat, musí vést. V roce 1961 J.F. Kennedy řekl: „Věřím, že tento národ by se měl sám zasadit o dosažení toho, dříve než skončí desetiletí, že člověk přistane na Měsíci a bezpečně se zase vrátí na Zem.“ Toto vizionářské a troufalé prohlášení ilustruje typ vůdcovství, které očekáváme od podnikatelů a manažerů. Chceme, aby nás motivovali nemyslitelnými, vysokými aspiracemi i přes obrovskou nejistotu. Přesto aspirace nestačí, pouze motivují. Jednou z nejzákladnějších otázek, na kterou musí manažeři odpovídat, je „jak to jde?“ Srovnají výsledky s cílem a zjistí, že to jde dobře nebo špatně. Aspirace ale reprezentují velmi vzdálené cíle a jejich posouzení je velmi subjektivním procesem.
Pokud management nezná jasnou odpověď na základní otázku a věci nejdou moc dobře, přijdou na řadu emoce. A jak jde čas, rostou investice a tlak na získání výsledků a emoce nabírají na síle. Tyto emoce mají tendenci k polarizaci, někteří členové týmu jsou hnáni ambicemi, jiní strachem, jedni se zaměřují na to, co může fungovat, druzí na to, co se může pokazit. A náhle jsou tu jen dva názory, dvě volby – plnou parou vpřed nebo opustit loď. Aby se management vyhnul tomuto typu rozhodování pod vlivem emocí, musí dlouhodobé aspirace spojit s krátkodobými vyhlídkami. Aspirace budou inspirovat a krátkodobá očekávání povedou.
-ba-
Article source Fast Company - leading U.S. magazine and website for managers