Odborné studie často spojují osobnosti vůdců s charismatem, správnými situacemi a následovníky. Charisma samo o sobě však navzdory obecné představě nedokáže z člověka udělat vůdce. Síla charismatických osobností totiž závisí na tom, jak je budou vnímat ostatní lidé a na individuálních dovednostech.
Charisma teoreticky může pomoci průměrnému vůdci stát se dokonalejším. Výzkum profesora Roberta House z americké **University of Pennsylvania** popisuje charismatické vůdce jako sebevědomější, vytrvalejší, nadšenější a optimističtější. Zajímají se podle něho také více o emoční vyrovnanost druhých a dokáží intelektuálně stimulovat své následovníky pomocí technik, jako je nastolování osobních cílů.
Pokud jsou však vůdcové pouze charismatičtí, mohou zažít řadu problémů. Odvrácenou stranou charismatu zůstává narcisismus a narcističtí vůdci sice mohou zastávat vedoucí funkce (např. výkonný ředitel), ale často jako vůdci selžou například při budování firmy. Jsou sice odvážní, asertivní, atraktivní a silní, což bychom mohli považovat za charisma, jako vůdcové však selhávají, protože si nepřipouštějí chyby. Předpoklad, že vůdci stačí charisma je mýtus. Vůdce musí být kromě jiného i skromný.
-kk-
Article source American Psychological Association - APA official website