Taková spolupráce a koordinace mezi všemi zúčastněnými stranami by měla odstranit dnes tak běžný problém, kdy jednotliví aktéři nemovitostního trhu jednají a uvažují jako samostatná sila bez důkladnější kooperace s ostatními. Dobře naplánovaná udržitelná města, jako jsou ta na Blízkém východě, mohou fungovat jako dobrý model pro to, jak by měl vypadat hodnotový řetězec v oblasti nemovitostí, tvrdí článek publikovaný obchodní školou INSEAD.
Tři trhy v rámci nemovitostního trhu
- samotné vlastnictví půdy
- primární trh, na kterém jsou plánovány a stavěny budovy
- sekundární trh, na kterém se budovy proměňují v domovy a kanceláře
Nemovitostní hodnotový řetězec tak začíná u vlastníka půdy, který půdu prodá developerovi. Ten ji rozdělí na parcely a vybuduje nezbytnou infrastrukturu. Další developeři parcely nakoupí a vybudují na nich budovy, které později prodají zákazníkům. Zákazníci budovy prodávají nebo pronajímají koncovým zákazníkům na sekundárním trhu. Při každém transferu vlastnictví jsou definována nová kritéria návratnosti investic.
Více uvažování od začátku do konce by přineslo větší hodnotu
Velké společnosti pohybující se na nemovitostních trzích, které se podílejí na více etapách výše naznačeného hodnotového řetězce, vědí, že když budou investovat do lepšího návrhu, často tím dosáhnou lepší efektivity výdajů na provoz a údržbu. To znamená, že vyšší kapitálové výdaje (CAPEX) vedou k výrazně nižším provozním nákladům (OPEX), jsou-li tyto kapitálové výdaje vynaloženy na pečlivě promyšlený počáteční návrh.
Více hodnoty také přinese využití digitálních nástrojů, které mohou být zapojeny už ve fázi prvotního návrhu jakéhokoli urbanistického projektu. Už v této fázi by měl být posouzen celkový životní cyklus plánovaných nemovitostí.
-jk-