Konferenci zahájila ředitelka Zuzana Šolcová. V úvodu věnovali delegáti tichou vzpomínku zesnulým kolegům Luďku Piskačovi a Františku Strnadovi.
Jednání konference se již tradičně soustředilo na situaci v ČR a v Evropské unii, ale i na přehled světového vývoje a jeho očekávané prognózy.
Minulé konference se zabývaly především aktuální situací v energetice, deformacemi tržního prostředí vedoucími k nedostatku investic do inovací zdrojů a spolehlivých soustav a nekonzistentní energetickou politikou Evropské unie, jedna z konferencí byla tematicky orientována na zvyšující se riziko blackoutu. Žádné z uvedených rizik se nezmírnilo.
K dalším nejistotám přibyla současná geopolitická rizika. Poslední konference byla věnována dekarbonizaci. Nejvýznamnější mezinárodní událostí minulé konference byla poslední klimatická konference v Paříži, k té přibyl současný Zimní energetický balíček.
Blízký a Střední východ dodává v současnosti 40 % ropy, což je nejvíce od 70. let minulého století. Čína v současnosti spotřebovává zhruba polovinu světového uhlí, ale její spotřeba je stabilizovaná, nenarůstá.
Zaznamenali jsme nárůst OZE a 30% nárůst LNG. Předpokládá se, že se v roce 2040 sníží spotřeba uhlí a ropy, plyn se udrží a narostou OZE. Současné politiky nejsou schopny naplnit pařížská předsevzetí. LNG z USA a Austrálie naráží na dobře organizovaný trh. Energetika produkuje dvě třetiny současných emisí.
Zazněl také podrobný přehled o situaci v Latinské Americe a Tichomoří. Daří se obnovitelným zdrojům, ze seismických důvodů se nedaří jádru (kromě Mexika), cena elektřiny klesá.
Byly prezentovány i možnosti pro české dodavatelské společnosti. V těchto částech světa je hodně průmyslových podniků – spotřebitelů, zásadním tématem je odpad z průmyslu i domácností.
V mnoha zemích jsou příležitostí malé a střední vodní elektrárny. Dvě historické práce v posledním bloku ocenilo publikum jako zajímavé nejen pro studium minulosti.
Očekáváme vyšší cenovou volatilitu, zásadním problémem je energetická bezpečnost. V současných modelech OECD se netestuje, jestli se Evropa nebo jiný kontinent začne chovat racionálně, protože se to neočekává.
Zimní energetický balíček, o kterém v současnosti intenzivně diskutujeme, obsahuje čtyři směrnice, pět nařízení, sedm sdělení, dvě rozhodnutí a spoustu dalších dokumentů. Základním problémem jsou pravidla správy (governance), kdo je ovládne, má v ruce celou energetickou politiku. Kromě toho obsahuje koncepce trhu, zabezpečení dodávek, účinnost, OZE atd.
Mezi odborníky panuje shoda, že opatření EU nepřinášejí zavádění trhu, ale jde o centralizaci, de facto socialismus, na který je část zemí EU zvyklá z minulosti.
Na konferenci dokonce zaznělo, že tvrzení, že je balíček opatřením pro „Energy only market“, je zavádějící, balíček je regulatorní. Politická debata se odděluje od debaty expertní.
Pozitivem je určitě definice některých pojmů, například agregátor, ale omezuje se možnost respektovat národní podmínky, což odborná veřejnost vnímá jako riziko. Navíc výhody pro některé účastníky trhu anebo pravidla pro účastníky nové zavedou nové deformace.
Politika ochrany klimatu v ČR je plněna, nepředstavuje zásadní problém. Máme spíše problém s nejistou vizí nových změn. Dobře jsme na tom i s biomasou v teplárenství. Na druhou stranu jsme jednou z posledních zemí, která neratifikovala dohodu z klimatické konference v Paříži, což je v uvedené souvislosti nelogické.
Evropská opatření pro udržování spolehlivosti a provozu soustav a ochrany klimatu nejsou konzistentní, politiky považují uvažované zdroje za již provozuschopné.
Samostatným blokem byla tradičně distribuce a rozvoj chytrých sítí. Měření (AMM) musí být ekonomicky efektivní a musí být součástí širšího konceptu. Potřebujeme nástroje na predikci regulačního potenciálu.
V současné době deformovaného trhu je obtížné rozvíjet chytré sítě, protože není nikdo, komu by přinášely úspory, objednával si je a rozvíjel. Systém nepodporuje moderní řešení, která by se jinak vyplatila. Zazněla i srovnávací studentská práce o elektrizaci v době první republiky, kde takové problémy neměli.
Podrobně byla diskutována oblast zavádění elektrom o bility. Máme otázky nejenom technické, ale i z oblasti vývoje společnosti. Současná „městská“ auta 90 % času stojí a najedou maximálně 40 km denně. Co s tím udělá možnost „car sharingu“? Budeme dobíjet, nebo měnit baterky?
Distributoři jsou komerčními regulovanými subjekty, nezodpovídají za společenskou objednávku. Podle současného konceptu EU má distributor provozovat distribuční síť a starat se, aby ostatní mohli obchodovat, agregovat apod.
Problémem také je, jakým způsobem má být využíván stávající systém HDO pro otevření trhu a čím jej nahradit. V budoucích řešeních je rovněž akcentována komplexnost systému a energetická bezpečnost. Potřebujeme pravidla pro zdroje do 50 kW, self consumers, akumulace, tarify …
Z toho vyplývá i dilema decentralizace a decentrálního pojetí energetiky: vede to k chaosu, nebo k vyšší samostatnosti a spolehlivosti? V chaotických centralizovaných podmínkách odpověď není. Odborníci se shodují na nutnosti modernizace a řízení v sítích nn.
Moderní řešení existují i u soustav tepelných, je to systém zásobníku, špičkového zdroje a tepelného čerpadla.
Rovněž jsou zajímavé systémy Power to X, zejména Power to Gas a Power to Heat. Problémem je vývoz biomasy v kamionech. Němci biomasu pálí, EU hodlá regulovat kondenzační výrobu elektřiny z biomasy.
Cílem energetiků je zvládnout spolehlivou dodávku elektrické energie v době nastávajících změn. Náš stát v energetice spíše „šlape vodu“, než aby plul jedním směrem. Máme platnou EIA pro dostavbu v Temelíně, příští rok nám končí.
Jak ubránit pozici ČR a EU: Jednejme, máme šanci na úspěch, příkladem jsou Řecko nebo Kypr. Ale pro takové jednání musíme mít vlastní koncepci nejen na papíře, byť vládou schváleném.
Článek byl publikován v časopise Energetika 2/2017.
Zdroj: Časopis Energetika - odborný měsíčník pro elektrárenství, teplárenství a užití energie