Hlavním problémem není to, že zatím ještě nemáme léky na demenci či Alzheimerovu chorobu. V každém případě jsou totiž tato onemocnění osudem jen poměrně malého procenta důchodců. Existuje však mnohem větší problém: mladší lidé vytvářejí společenská omezení pro starší lidi, ačkoli tito jsou mnohdy stále ještě dokonale schopni fungovat.
Naproti tomu pozitivním příkladem by mohli být například muži a ženy, kteří jsou bývalými sportovci, a často svou kariéru neukončí zcela. Pravidelně se stávají trenéry nebo komentátory, a čelí tak novým výzvám, pokračují ve své činnosti. Není divu – právě oni mají dobrou průpravu k vedení a koučování mladých sportovců.
Učme se, jak se vypořádat se stárnutím
Všichni bychom uvítali pomoc a poradenství v otázce o stárnutí. A kdo zná tento proces lépe než staří lidé samotní? Mohli by nám vysvětlit, jaké to je – stejně jako bývalí sportovci koučují ty mladé, píše článek na webu management-issues.com.
Starší lidé jsou zkušení a mají schopnost reflexe. Leckdy bývají ochotni své zkušenosti sdílet a předávat tak dál dovednosti a poznatky důležité pro život. Jejich poznatky bychom mohli použít k tomu, abychom i my včas porozuměli tomu, jak bude vypadat pokračování naší životní cesty. Společnost to potřebuje. Tím, že se zdráháme nebo dokonce odmítáme učit od starších lidí, se kolektivně dopouštíme něčeho, co se nám vymstí.
Věk sám o sobě neznamená, že by v životě člověka došlo k nějakému poklesu. Nejnovější výzkumy ukazují, že lidé starší 70 let, kteří jsou skutečně aktivní, mají imunitní systém stejně dobrý jako lidé dvacetiletí. Důchodci by se proto sami měli snažit udržovat krok s kulturním a společenským vývojem. Pokud je však člověk v pokročilém věku na obtíž a je ostatními spíše trpěn a ignorován, proč by se vlastně měl snažit udržovat ve formě?
-jk-