Mezinárodní outsourcing a právní otázky

Mezinárodní outsourcing je strategií, která je často změňována s outsourcingem zahraničním. První způsob však spočívá v tom, že zákazník využívá služeb třetí strany (a přenáší na ni odpovědnost) v několika zemích současně (zadavatel například svěří práci vykonávanou dejme tomu ve Francii a USA outsourcingové firmě, která ji vykonává ve stejných státech, ale využívá přitom další společnosti v těchto zemích, s nimiž má navázány vztahy. Zahraniční outsourcing pak představuje třeba případ, kdy je montáž zařízení původně prováděná v USA předána třetí straně v jiné zemi. Mezinárodní forma tohoto přístupu s sebou nese řadu specifických problémů.

Prvním z nich volba vhodného způsobu uzavření kontraktů – ty mohou být například dojednány dle zákonů příslušného státu, ale jsou uplatňovány globálně. To vyžaduje vysoký stupeň mezinárodní koordinace. Jinou možností je současné uzavření smluv v různých zemích, a nebo vypracování klíčového znění smlouvy v mateřské zemi a její následné lokální přizpůsobení. Je také nutno vyřešit problematiku právních systémů – každá země má svůj vlastní, který vymezuje konkrétní zákony a způsoby řešení sporů. Mezinárodní arbitráž může být při velkých mezinárodních transakcích do jisté míry výhodná – umožňuje totiž vyhnout se potenciální podjatosti soudů v jednotlivých zemích.

Další otázky se týkají ochrany informací a soukromých svobod - v zemích EU je například omezen přesun osobních dat do nečlenských států. K ochraně práv zaměstnanců má každá země své specifické zákony – i tomu je tedy třeba věnovat pozornost stejně jako problematice duševního a intelektuálního vlastnictví. Rovněž potřebuje-li třetí strana využívat prostředky či služby zadavatele (například pronájem prostor), je nutno vyřešit vše tak, aby nedocházelo ke konfliktům s místními právními normami. Významnou roli hraje také pečlivé plánování v oblasti daňové legislativy a podmínek ukončení spolupráce

**Datum vydání IX/2002**