Vypuknutí koronaviru (COVID-19) je vážným ohrožením dodavatelských řetězců. Pro podniky s globální působností pak vyvstávají otázky:
- Jak zmírnit rizika do budoucna?
- Bylo by lepší mít vícero dodavatelů?
- Měli by se upřednostňovat místní, nebo aspoň ne tak vzdálení dodavatelé?
- Kolik zásob by mělo být na skladě, aby firmy i přežili i v další krizi bez větších obtíží?
Pandemie narušila globální dodavatelské řetězce podobným způsobem, jako se to děje při velkých zemětřeseních nebo tsunami, tvrdí obchodní škola Wharton Pennsylvánské univerzity.
Zásoby zdravotního materiálu
Hlavní prioritou samozřejmě zůstává dostupnost zdravotnického materiálu. Zdravotnické prostředky, masky, testy, dezinfekční prostředky – to vše je dnes naprosto nezbytné proto, aby byla zajištěna péče o lidi. Např. totiž i v případě dodržování sociálního distancování (držení si odstupu mezi lidmi) se očekává, že v USA bude potřeba až cca 6 milionů testovacích souprav. Distribuce těchto testovacích souprav na správná místa je tak dnes jednou z hlavních výzev, kterým USA čelí.
Poučení z minulosti
Zemětřesení/tsunami v Japonsku, které proběhlo v roce 2011, lze co do dopadu na dodavatelské řetězce s koronavirovou situací srovnat. Obě tyto přírodní katastrofy mají společné to, že měly globální dopad.
Jak tedy zmírnit rizika? Po vlně tsunami investovaly společnosti jako Cisco či Boeing do řízení rizik v dodavatelském řetězci, takže nyní daleko lépe chápou, jaké důsledky podobné katastrofy přinášejí. Dnes už tedy máme metodiku a většina velkých společností už proces pro řízení rizik v dodavatelském řetězci zavedla.
-jk-