Shromažďování a archivace elektronické pošty určené zaměstnancům je běžnou praxí v mnoha velkých společnostech. Navíc se v poslední době opět objevily nejrůznější články obhajující tyto praktiky a obsahující názor, že čtení elektronických zpráv určených zaměstnanci jeho zaměstnavatelem je naprosto oprávněné. To je třeba odmítnout jako neodůvodněné a zavádějící a dokonce není vyloučeno, aby na takovéto články bylo pohlíženo jako na podněcování k trestnému činu dle § 164 trestního zákona. Bývá argumentováno některými ustanoveními zákoníku práce umožňujícími kontrolu zaměstnance, dále také skutečností, že náklady na provoz emailové schránky a připojení k internetu nese zaměstnavatel, z čehož je vyvozováno, že každá zpráva určená do této schránky je určena zaměstnavateli, nebo dále souhlasem zaměstnance v jeho pracovní smlouvě.
Právo na ochranu tajemství zpráv podávaných elektronickou poštou plynoucí z čl. 13 Listiny základních práv a svobod (samozřejmě také upraveno mezinárodními smlouvami) svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody. S obsahem dopravované zprávy je oprávněn se seznámit pouze její adresát. Z tohoto důvodu je naprosto rozhodující určení té osoby, jenž je označena odesílatelem jako adresát. Ustanoveními zákoníku práce nelze odůvodnit zásahy soukromých subjektů (zaměstnavatelů) do ústavně zaručených práv, a to ani v případě porušování pracovní kázně ze strany zaměstnance. Také je nutno upozornit, že pod ústavní ochranou zřejmě není pouze obsah zasílané zprávy, ale i adresy, na které jsou zprávy odesílány. Právní nároky zaměstnance v případě zjištění, že jeho zaměstnavatel porušuje jeho výše uvedená práva, stejně tak jako právní nároky zaměstnavatele při porušování pracovní kázně ze strany zaměstnance, bohužel přesahují rozsah tohoto článku.
Article source www.lupa.cz - Czech website focused on the Internet