V roce 1995 se bankovní společnosti začaly orientovat na zákazníky a hledat inovace. Autor tohoto příspěvku diskutoval problém s řadou zasvěcených lidí a prostudoval velké množství publikací. Poté došel k závěru, že vedoucí pracovníci rozhodujícím způsobem inspirují své podřízené, aktivují jejich potenciál a motivují je k neustálému zvyšování výkonnosti. Vedoucí byli v té době nuceni rozvíjet nejen své dovednosti, ale také sami sebe. Univerzita Harvard Business School tehdy prosazovala názor, že manažer a vůdce týmu jsou dvě naprosto odlišné funkce.
V současné době již není jasné, kde má vůdcovství své hranice. Za změnu v největší míře zodpovídají fenomény jako Internet a telekomunikace, významnou roli sehrál i posun v koncepci řízení firmy (outsourcing, plánování, změna rychlosti). Intelektuální majetek převýšil svou hodnotou na burze majetek fyzický. Příležitost k rozvoji má z hlediska udržení zaměstnanců větší význam než zvýšení mzdy.
Vedoucí pracovníci musí zvýšit svoji dynamičnost, přejít od fyzického k virtuálnímu přístupu, od finančních výsledků k očekávání finančních výsledků, od analýzy k intuici a od koncepce instituce ke koncepci jednotlivců.