Autor článku na presentationmagazine.com například vzpomíná, jak jej zmátlo, když viděl šipku, která svým směrem neodpovídala doprovodnému textu. Očekával, že šipka bude ukazovat opačným směrem. Byl z toho zmatený a musel si vybrat, jak celé sdělení bude chápat. Kvůli nejednoznačnému sdělení tak byl nucen přemýšlet, i když ideálně by to nebylo potřeba. A podobný problém se často objevuje i v prezentacích.
Říkáte jednu věc, ale ukazujete jinou?
Pokud říkáte a ukazujete dvě různé věci, publikum si musí vybrat. Stres stoupá a publikum začíná být zmateno. Když je něco nejasné a publikum je stresováno nutností rozhodnout se, jak sdělení chápat, nebude mít z celé prezentace příjemný pocit.
Přednášející se často snaží svými slovy diváky přesvědčit, aby něco udělali – aby se zvedli a podnikli nějakou akci nebo aby souhlasili s něčím, co jim přednášející tvrdí. Nebo možná aby zakoupili službu nebo produkt. Když se však přednášející chová nebo zní nervózně, každý to na emocionální úrovni vycítí.
Samozřejmě, že na intelektuální úrovni si obvykle řekneme, že tato nervozita je ovlivněna tím, že je dotyčný v centru pozornosti a že na něm leží velká zodpovědnost, protože mluví před publikem. Přesto se ale v přítomnosti nervózního přednášejícího nebudeme cítit příjemně a nebudeme mu ani moc věřit.
Když je totiž někdo nervózní, je těžké od něj koupit to, co prodává. Daleko snáze něco nakoupíme od lidí, kteří se zdají být sebejistí.
Vaše sdělení musí být jednoduchá a konzistentní
Když se necítíte pohodlně, ani publikum se nebude cítit pohodlně. Vy a jen vy jste totiž nejdůležitější vizuální součástí prezentace. Takže své publikum nepleťte. Pokud se při prezentaci necítíte dobře, musíte se naučit, jak se při ní pohodlně cítit.
-jk-