Programátor firmy International Business Machines Rob Nicholson nikdy neviděl svých 50 kolegů ze tří kontinentů, se kterými spolupracuje na vytváření softwaru. Přesto se cítí součástí týmu od chvíle, kdy se přihlásí ráno na svůj počítač. Skupina 1000 lidí, mezi které patří i Nicholson, dokázala zpracovat hlavní produkt WebSphere za čtyři měsíce oproti 18 – 24 měsícům pro ekvivalentní produkt před několika lety.
Sdílení úkolů takovýmto způsobem vyžaduje striktní pravidla a neustálou komunikaci. Programátoři udržují přehled prostřednictvím komunikační aplikace Wiki, kam zasílají zprávy o postupu a komentáře. Dostávají také automatická upozornění, když se změní důležité části jejich projektů. Udržují kontakt se svými vzdálenými kolegy také prostřednictvím IM (Instant Messaging) a telefonního softwaru.
Když vytvořený software neprojde testem, což může pozastavit práci po celém světě, všichni se věnují přednostně diagnóze problému. Podle Nicholsona je otevřenost nutná k adekvátnímu toku informací a práce.
Počet firem, které rozdělují práci tímto způsobem narůstá. Výrobce polovodičů Intel například navrhuje čipy v Izraeli i v Indii. Řízení takových týmů je ale záludné. Spolupracovníci s obtížemi sledují postup druhých, mají problémy při sdílení informací nebo koordinaci práce.
Globální týmy musí překonávat kulturní a jazykové bariéry a stává se, že členové v jednom místě neznají nebo nevěří těm odjinud. Inženýři v USA, kteří mají pocit, že jsou jejich pracovní místa ohrožena kolegy v Číně, tak třeba nemusí ochotně sdílet všechny informace.
Úspěšné týmy se proto snaží aktivně podpořit potřebné pochopení svých úkolů, určují pevná pravidla a povzbuzují členy týmu, aby se poznali – pokud možno osobně.
-av-