Lekce od nejlepšího vůdce

Člověk, kterého autor článku pokládal za nejlepšího vůdce zemřel. Autor se tedy rozhodl věnovat svůj článek tomu, co se od tohoto významného člověka naučil. Frank (autorův otec) se narodil a jako řadový Američan. Studoval námořní akademii a aktivně se zúčastnil Druhé světové války, v níž byl několikrát vyznamenán. Ve válce se naučil týmové spolupráci, bez níž by rozhodně nepřežil. Naučil se být skromným a nezviditelňovat své úspěchy nad neúspěchy spolubojovníků. Po válce se vrátil na akademickou půdu a stal se naftařským inženýrem. Vždy se rád učil a vysokoškolský titul mu nakonec pomohl i k účasti na misi OSN na Středním východě.

Po válce v Korey se Frank rozhodl změnit svou kariéru a věnovat více času rodině. Přestože měl tehdy šanci stát se admirálem, nikdy své volby nelitoval a po třiceti letech služby v armádě odešel z jejích řad jako námořní kapitán. Ani poté však nezahálel: učil matematiku na vysoké škole, věnoval se horolezectví, pracoval jako strojní inženýr. Funkci technického vedoucího v jedné strojní firmě vykonával výborně. Všichni jeho podřízení k němu cítili obrovský respekt a důvěru. Nejinak tomu bylo i u jeho nadřízených. Nezahálel pak ani v důchodu, kdy se aktivně věnoval sporu, hudbě, podílel se na vzniku několika knih o námořnictvu a stal se ředitelem námořního muzea.

Proč byl ale tento muž tak skvělým vůdcem? Narodil se s tím, nebo se tomu naučil? Jak si získal takový respekt, že byli lidé ochotni následovat jej do války? Každý, kdo s ním kdy pracoval uznává, že byl Frank skutečným vůdcem. Měl totiž obrovské množství vůdcovských vlastností a schopností:
- Věděl, co chce.
- Říkal lidem, co mají dělat, nikoli jak to mají dělat.
- Plnění svých úkolů věnoval domácí přípravu.
- Řídil ostatní pomocí názorných příkladů.
- Vyžadoval kvalitu, nikoli úplnou dokonalost.
- Měl o spolupracovníky skutečný zájem.
- Vždy byl skromný.
- Měl charakter, byl čestný a pravdomluvný.