Každý člověk přirozeně inklinuje buď k tomu, aby jej ostatní měli rádi, nebo k němu cítili respekt. O oblíbenost usiluje, protože ví, že zaměstnanci ze sebe vydají víc, budou-li cítit jeho empatii. Přátelské vztahy se zaměstnanci ale respekt nevylučují, pokud nebude založen na strachu. Vůdcové, kteří nedokáží od svých zaměstnanců primárně vyžadovat respekt, by se proto měli nechat inspirovat vlastní zkušeností. Měli by si vybavit nadřízené, které oni sami respektovali a snažit se chovat ve stejném smyslu.
Vyvážení oblíbenosti a respektu u ostatních je jedním z nejsložitějších vůdcovských úkolů. Pokud ale vůdce nalezne způsob, jak z obojího získat to nejlepší, dosáhne velkých úspěchů a nezůstane bez odměny.