Známý ekonom El-Erian navázal spojení s publikem tím, že přiznal, že se bojí. Stal se tak zranitelným a lidským a zároveň, když ukázal, že ví, že od něj publikum nic moc neočekává. Čekali totiž, že bude nudný a nebude stát za to jej poslouchat. A tím si je získal.
Je to tak, dobří řečníci umějí vypadat chytře. Opravdu skvělí řečníci to však umí udělat tak, že se chytré cítí jejich publikum. Adam Grant si díky této vzpomínce opět připomněl, jak zásadní roli v komunikaci hrají právě emoce publika.
Co chcete, aby diváci cítili?
Možná nechcete, aby něco cítili, ale spíše, aby přemýšleli. Jenže pokud doufáte, že bude stačit komunikovat zcela racionálně a apelovat jen na myšlení, můžete brzy narazit. Vy totiž potřebujete přesvědčit zároveň jejich rozum i srdce. Nejprve se proto rozhodněte, které emoce chcete v publiku vzbudit.
Zároveň je velmi pravděpodobné, že budete potřebovat přidat trochu humoru – když ho použijete, hned zjistíte, zda je publikum s vámi skutečně na jedné vlně. Základním pravidlem je dělat si legraci ze sebe, ne z druhých. A to právě vyžaduje zranitelnost. Profesor Grant se před zmíněným vystoupením před pracovníky TED zeptal sám sebe, co by na jeho místě udělat pokorný ekonom El-Erian.
Pak na začátku vystoupení došel doprostřed pódia a řekl: „Není více stresující vystoupení než TED talk. Jedinou výjimkou je, když vás čeká vystoupení přímo pro organizátory TED talks.“
Diváci se zasmáli, ledy byly probořeny – a on mohl pokračovat.
-jk-
