Než si uděláme obrázek o lidech, kteří se chovají nějakým způsob, podívejme se, co nám na toto téma může poradit web management-issues.com.
Co považujeme za vhodný způsob vyjádření vlastní frustrace, to závisí právě na našich kulturních normách. V některých kulturách na vás prostě lidé křičí více než v kulturách jiných. Obvykle to není nijak velký problém, ale v určitých situacích může být tento rozdíl zásadní.
Na pracovišti, kde spolupracují kolegové z různých kultur, může totiž docházet k problémům způsobeným rozdíly v hodnotách, které ta která kultura upřednostňuje.
V tomto ohledu existují dva typy kultury:
Neutrální kultury: Lidé věří, že vyjadřování emocí by mělo být minimalizováno, aby byla uchráněna a zachována důstojnost a respekt. Jakékoli zklamání nebo úzkost by proto mělo být komunikováno klidně a bez velkých emocí. Bezpečnostní personál na letišti v Japonsku proto bude vystupovat zdvořile a mírně.
Citové kultury: Lidé si cení otevřeného vyjadřování pocitů. Na špatné zprávy proto často reagují křikem nebo dokonce nekontrolovatelným pláčem. Neváhají také zvýšit hlas: v New Yorku proto na vás bude často personál na letišti hlasitě pokřikovat: „Notebooky ven! Vyndat všechno z kapes!“.
Podle článku i psycholog pracující pro americkou policii tvrdí, že pro policisty, kteří nejsou vyškoleni v oblasti kulturní inteligence, může být velmi obtížné posoudit, zda se někdo z jiného kulturního prostředí:
- Chová tak, že by to mělo být považováno za potenciální hrozbu
- Jedná pod vlivem duševní choroby
- Chová se stylem, který je kulturně podmíněnou emoční reakcí na krizovou situaci
Rozpoznat, kdo patří k neutrální nebo citové kultuře může být v každodenním životě velmi užitečné.
-jk-
