Odstrkují od sebe své přátele a zřídkakdy mluví s někým ve svém okolí. Často je to proto, že jsou příliš sobečtí, než aby se obtěžovali s ostatními. Následkem toho žijí v izolaci, jako v bublině. Někdy také bývají tajnůstkáři a mají nízké sebevědomí. Nejsou oblíbeni, protože oblíbení bývají ti, kteří s ostatními mluví a sdílejí své nápady a myšlenky. To je také důvod, proč nemluvní lidé nebývají moc často žádáni o názor nebo radu.
Tito lidé bývají kritičtí – nikdy nezačnou schůzku tím, že by ukázali trochu pokory. Stěžují si na projekt, na návrh nebo se jim dokonce něco nelíbí přímo na jejich protistraně, se kterou jednání vedou. Kromě pozdravu je první věc, kterou od nich uslyšíte, stížnost. Neuvědomují si, že takový brzký útok nutí lidi bránit se a že tak dochází ke zhoršení vzájemného vztahu.
Slabá týmová práce
Další problém v komunikaci je jejich schopnost empatie, která je silně limitovaná. Vnímají pouze to, co se týká přímo jich samotných – faktury, odměny a úspěch. A přitom jeden z nejvýznamnějších postřehů Dalea Carnegieho říká, že je mnohem snazší přesvědčit někoho díky tomu, že celou věc dokážeme vnímat i z jeho pozice. Pouze tehdy totiž můžeme změnit naše návrhy tak, aby byly pro druhou stranu atraktivnější.
Neúspěšní lídři používají agresivní taktiky proto, aby bylo po jejich. Očekávají, že se jim ostatní vždy podřídí. Proto jsou zřídkakdy schopni využít výhod, které pramení z týmové práce. Protože jsou neschopni sladit zájmy vlastní se zájmy týmu a celé firmy, nedosahují úspěchu. Úspěšní lídři totiž potřebují svůj tým.