Studie s názvem CEO Behavior and Firm Performance vznikla ve spolupráci odborníků na ekonomii z London School of Economics, University of Oxford, Columbia University a Harvard Business School. Ti zkoumali více než tisícovku ředitelů firem napříč šesti z první desítky největších světových ekonomik (Brazílie, Francie, Německo, Indie, Velká Británie a USA).
Ředitel (CEO) byl pro účely studie definován jako nejvyšší představitel firmy s výkonnými pravomocemi, který je zároveň odpovědný správní radě. Výzkumníci zaznamenávali všechny činnosti ředitelů v průběhu týdne a také to, zda tyto činnosti byly plánované nebo nikoli. Pomocí strojového učení pak definovali nejdůležitější rozdíly v chování ředitelů.
Učící se algoritmus hledal odpověď na otázku, jak vysvětlit chování ředitelů rozdělením do dvou skupin. Ukázalo se, že chování ředitelů v podstatě odpovídá rozdělení na manažery a lídry tak, jak je definoval John Kotter. Chování jednotlivých ředitelů pak bylo vyhodnoceno jako určitý poměr obou typů.
Co dělají ředitelé?
- Čtvrtinu dní tráví sami například tím, že vyřizují e-maily.
- 10 % dní věnují osobním záležitostem a 8 % cestování.
- Zbývajících 56 % dní tráví s alespoň jedním dalším člověkem, a to většinou na plánovaných schůzkách.
- Nejčastěji navštěvují oddělení výroby, marketingu a financí. Mimo firmu pak klienty a dodavatele.
Je lídr lepší než manažer?
Analýza typů ředitelů v souvislosti s finanční výkonností firem ukázala, že produktivnější a ziskovější firmy řídí ředitelé, kteří vykazují větší podíl chování lídrů. To však neznamená, že by právě tento typ ředitele byl lepší pro každou firmu.
Lídři jsou úspěšnější v řízení větších firem a firem působících ve složitějších odvětvích. Manažeři naopak nejlépe řídí menší firmy v méně složitých odvětvích s vysokým podílem rutinních činností.
Skutečnost, zda je vhodnějším ředitelem manažer nebo lídr, proto není možné posuzovat bez ohledu na velikost firmy a složitost jejích činností. Manažer v roli lídra (a naopak) má pak negativní vliv na výkonnost firmy.
-kk-