Snaha o co nejlepší skloubení práce a soukromého života zdaleka není jen doménou žen. Poukazuje na to výzkum globální asociace manažerů lidských zdrojů WorldatWork a konzultační společnosti WFD Consulting s názvem Men and Work-Life Integration: A Global Study z konce roku 2010. Zúčastnilo se jí více než 2300 mužů a žen pracujících v organizacích s více než 500 zaměstnanci v rozvíjejících se zemích (Brazílii, Číně a Indii) a rozvinutých zemích (Německu, Velké Británii a USA).
Studie vyvrací obecně rozšířený mýtus, že mužská identita je zakořeněna v práci, zatímco ženská v rodině. Jejím hlavním cílem bylo odhalit, jak mohou organizace odstranit stereotypy a překážky, které brání mužům využívat nabídek v oblasti work-life balance a odvádějí manažery – kteří jsou často také muži – od podpory těchto iniciativ. Hlavní zjištění studie zahrnují:
-
V otázce identity vycházející z práce a rodiny existuje jen malý rozdíl nejen mezi muži a ženami, ale i mezi generacemi. Výrazný rozdíl lze najít pouze mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi. Identifikace s prací je v rozvíjejících zemích mnohem silnější než v rozvinutých.
-
Najít si čas pro rodinu je obtížné zvláště pro muže. Více volného času na osobní koníčky by uvítala obě pohlaví. Muži i ženy pak svolně vítají především možnost pružného pracovního rozvrhu.
-
Největším problémem v oblasti rovnováhy práce a soukromí napříč pohlavími i zeměmi je finanční stres.
-
Manažeři po celém světě pracují s programy work-life balance. Tyto programy však často selhávají, jelikož si manažeři stále myslí, že ideální zaměstnanec má jen minimum osobních závazků (polovina manažerů v rozvíjejících se zemích a 4 z 10 manažerů v rozvinutých zemích).
-
I ředitelé, kteří tvrdí, že jsou oddaní integraci politiky work-life balance, často věří, že rizika těchto programů jsou větší než potenciální výhody. Muži i ženy ve firmách s těmito programy jsou dle svých slov trestáni za to, že je využívají (třikrát častěji na rozvíjejících se trzích).
-kk-