Pokud se rozhodnete pracovat v zahraničí a vydáte se na konkurz, nemělo by vás překvapit, že bude probíhat jinak než u nás. Rozdílný přístup v článku představují lidé s vlastní zkušeností.
V zahraničí se důsledněji prověřují reference kandidátů, liší se však jaké. Ve Švédsku není např. neobvyklá otázka, zda neměl dotyčný problémy s drogami či alkoholem. Naopak v Anglii téměř žádné konkrétní otázky nezaznívají.
V Rakousku zas zaměstnavatelé očekávají, že uchazeč dokonale odprezentuje klady, které může firmě přinést. V Kanadě se klade důraz na ověření schopností.
Rozdílný pohled je též v soukromých otázkách. Zaměstnavatele ve Velké Británii zajímají jen informace spojené s pozicí, o niž se ucházíte. Australané jsou citliví na diskriminaci. Nikdo se neptá na věk, politické názory, pohlaví, rodinný stav. Naopak Švédové si s tím hlavu příliš nelámou.
Pro Japonsko je typické, že lidé pracují v jedné firmě celý život. Zaměstnavatelé tedy hledají pracovníky, kteří budou k firmě loajální. Rumuni či Bulhaři k pohovoru přistupují jako k obchodnímu jednání.
-hp-