Zážitkové učení podněcuje účastníky, aby přijímali rizika a učili se ze svých chyb. Své zkušenosti sdílejí s ostatními, protože každý program zážitkového učení své žáky provede určitou cestou. Okolí bývá simulací reálného života, přičemž vlastní školení může probíhat jak v klasické třídě, tak na skutečném pracovišti.
Účelem takového učení je, aby se lidé dostali za hranice své běžné pracovní rutiny. Musí se dostat do zóny učení a rozvoje. Prvky, které toto umožňují, jsou hraní různých rolí, navozování určitých situací a řízené diskuze. Účastníci často pracují s novými metodami, využívají nových nástrojů a procvičují nové schopnosti a dovednosti. Také činí různá rozhodnutí. Důležitým prvkem je i zpětná vazba s ohledem na to, jak používají nově osvojené dovednosti, píše web mckinsey.com.
Jak to funguje
Během zážitkového učení účastníci poznávají a analyzují obsah. Prostředí, ve kterém se učení odehrává, jim umožňuje aktivní účast, kterou navíc intenzivně sdílejí s ostatními. Zkušenost je sdílená a navíc poté, co všichni dohromady projdou zážitkovou částí, přichází čas na individuální reflexi zážitku. Tento druh učení tak spojuje sdílené poznávání s procesy reflexe a vnitřního zpracování. Proto je dosaženo porozumění jak na úrovni celé skupiny, tak na úrovni jednotlivce. Taková metoda učení je pro dospělé velice efektivní. Celý proces může být popsán 5 kroky.
- Zkušenost – něco se dělá.
- Sdílení a reflexe – co se stalo?
- Zpracování a analýza – co bylo důležité?
- Zobecnění – co si mám odnést?
- Použití – co můžu sám aplikovat?
Učení je podpořeno tím, jak účastníci reagují sami na sebe. Proces zážitkového učení tak cílí na to, aby bylo vytvořeno přátelské ovzduší, ve kterém každý snadno stráví a zpracuje nové znalosti. Účastníci využívají své zvědavosti a nacházejí vlastní cestu k učení. Díky tomu jsou v pohodě a tak si mohou naplno užít tento proces osobního rozvoje.
-jk-