Vzhledem k tomu, že ekonomický pokles je zřejmě u konce, peníze opět proudí i do oblasti rozvoje leadershipu. Lídři však pomalu, ale jistě ztrácejí víru v tyto rozvojové programy. Proč jsou tedy společnosti i nadále ochotny utrácet peníze za něco, co je vnímáno jako spíše neužitečné? Hlavní potíž je v tom, že tyto programy přistupují k velmi zjednodušené formě leadershipu. Vidí jej jako něco, u čeho nezáleží na kontextu a ani na osobnosti lídra. Tak však skutečné vedení lidí a organizací nevypadá.
Přístupy, které dnes učíme lídry, jsou špatné
Dnes je důraz kladen na donucení a přesvědčení. Přitom však samotnou podstatou leadershipu je reprezentování skupiny, kterou se snažíte vést. Tvrzení, že leadership se dá naučit jako soubor nástrojů a schopností, je mylné. Jsou tu ale i jiné přístupy, které nekladou důraz na ovlivňování a přesvědčování, ale na osobnost lídra. Tím se však opět odpoutáváme od kontextu. Leadership je pak prezentován jako něco obecného, co bude fungovat vždy a všude. Jenže tak to není, leadership je ve skutečnosti velmi závislý na kontextu.
Proč jsou tedy podobné přístupy tak populární? Podle studie profesorů z obchodní školy INSEAD s názvem Can Business Schools Humanize Leadership? je to tak, že účastníci programů nabízejících manažerský rozvoj jsou přilákáni právě vznosnou, ale prázdnou rétorikou těchto programů. Je to pro ně svého druhu odpočinek od náročných konfliktů a problémů, kterým v reálném světě každodenně čelí.
Moudrost z minulosti říká něco jiného
Autoři studie tvrdí, že je na čase, abychom se vrátili ke konceptu leadershipu jako něčeho, co je spíš o těch, kteří jsou vedeni, než o těch, kteří vedou. Odborná literatura v oblasti leadershipu tuto disciplínu zobrazuje jako úsilí, které je vynakládáno ve prospěch nějaké skupiny lidí. Lídr je pak ten, kdo reprezentuje lidi pod ním. Dnes je to spíše o ovlivňování lidí než o jejich reprezentování, případně o narcistickém zaujetí sebou samým a svými cíli.
-jk-