Tréma je přirozenou součástí veřejného vystupování. Člověk se jí nemusí nikdy zbavit, může se však naučit s ní pracovat. Základem úspěšného vedení prezentace je volba správného přístupu. Spíkři mají v zásadě tři volby. Zaprvé se mohou soustředit pouze na sebe. Jejich vnitřní monolog pak probíhá asi takto:
- Co když se nebudu líbit?
- Mám vhodné oblečení?
- Když jsem nervózní, začínám koktat. Co když se to stane i teď?
- Věnují mi vůbec pozornost?
Řečník se pak zaměří na vlastní výkon natolik, že zapomíná, čeho chtěl vlastně dosáhnout. Má ale ještě druhou volbu – soustředit se na publikum. Především je třeba změnit tradiční pohled na publikum. Publikum totiž většinou vnímáme jako plénum kritiků připravených analyzovat každé naše slovo či gesto. Ve skutečnosti však většinu publika netvoří kritici, ale lidé ochotní naslouchat. Jsou rádi, že mluvíte práv vy a nikoli oni. Hledejte proto nejvnímavější posluchače. Najdete je jednoduše – dávají pozor, většinou se smějí a nejsou fyzicky ustrnulí. Dívejte se na ně často a čerpejte z jejich zpětné vazby. Snažte se publikum aktivně zapojit.
Třetí možnost, která se vám jako řečníkovi nabízí, je soustředit se na sdělení. Všimněte si, že když budete se zájmem usilovat o přesvědčení druhých, půjde vám to snadněji. Vaše kreativita poroste například v podobě poutavějších slovních spojení, která jste původně neplánovali. Přestanete se tolik zabývat dojmem, který děláte.
Pokud volíte při prezentacích první možnost, tréma vás ovládne velice snadno. Když se ale soustředíte na publikum nebo své sdělení, získáte patřičné sebevědomí a zájem. Teprve pak se vaše veřejné vystupování stane zábavným a produktivním.
-kk-