Podle názoru poradců Silmy je však důležité změřit i „energii“ firmy, tedy těch lidí, kteří ženou firmu kupředu. Metodika používaná sdružením Silma přirovnává firmy k živým organismům. Podniky část přijaté potravy stráví a přemění na energii, zbytek vylučují jako odpad. Množství „odpadu“, tedy entropie, vystihuje fakt, jak management s přijatou energií pracuje a kolik jí spotřebuje efektivně. Východiskem pro toto měření úspěšnosti se stal podíl lidí považovaných ve firmě za zdroj úspěšnosti.
Zaměstnanci se mohou podle této metodiky nacházet v pěti stavech od nejprospěšnějšího po nejškodlivější: spolupodnikatel, zlepšovatel, plnič, poloplnič a egocentrik.
* Spolupodnikatel – nejvyšší možná úroveň angažovanosti pracovníka, kdy dotyčný vnitřně přebírá odpovědnost za úspěch firmy. Sám si stanovuje nejnáročnější úroveň příkazů a zákazů. * Zlepšovatel nejen odpovědně plní příkazy a zákazy, ale i tvořivě využívá příležitosti a minimalizuje problémy a rizika. * Plnič plní jednoznačné příkazy a zákazy. Od nadřízeného však vyžaduje, aby mu složitější problémy pomohl překonat. * Poloplnič vynuceně a pod dohledem plní jednoznačné příkazy a zákazy. Příležitosti si nechává pro sebe a rizika přenáší na organizaci. * Egocentrik porušuje i jednoznačné instrukce, příkazy a zákazy s cílem maximalizovat vlastní prospěch na úkor organizace. V tomto stavu si organizace platí svého ničitele, zloděje a tuneláře.