V předchozím článku jsme zjistili, jak se řídí rizika v armádním prostředí. V době míru používá armáda pevnou strukturu a přesně definované postupy. Ty umožňují dobře a efektivně prosazovat opatření, která v době míru přispívají ke snížení rizik. Tak to bylo například s opatřeními zaměřenými na snižování počtu dopravních nehod, které ve francouzské armádě mohly za plných 25 % úmrtí zaměstnanců. Riziková aktivita byla identifikována a následně ošetřena určitými pobídkami.
A jak je to za války?
Když začne válka, přestávají být rizika hlavním zdrojem potíží. Místo nich je hlavním problémem nejistota, která se stává kriticky významnou. Strategická překvapení mohou naprosto změnit situaci. Podle webu knowledge.insead.edu umí armáda rozpoznat, kteří lídři jsou dobří v podmínkách rizik a kteří naopak excelují v podmínkách nejistoty. My v korporátním světě bychom se měli snažit o něco podobného, chceme-li zvládnout krizové situace.
Jak si poradit s nejistotou
Abychom si poradili s nejistotou, musíme zvolit jiný přístup, než jaký volíme v případě řízení rizik. Vojáci potřebují velitele a lídry, nikoli manažery. V době války dostávají vojáci na nižších pozicích více autonomie a svobody. Hierarchie již není tak striktně vyžadována. Rigidita celé struktury se tak zmenší a stejně tak i různá opatření a pobídky hrají menší roli. Nyní je jejich odměna přímo propojená s tím, čeho dosáhnou. Dominantním a nejdůležitějším faktorem je osobní nasazení. V časech války tak téměř zcela vymizí úloha všech kvazi-smluvních pobídek jakožto motivačních nástrojů.
Dobře to ilustruje změna nastavení u válečných tanků. Když nastane doba boje, tankům jsou upraveny parametry. Jejich velitelé nad nimi nyní mají mnohem větší kontrolu. Všechna bezpečnostní opatření, která v míru tank zastaví, je nyní možné porušit, bude-li si to situace žádat. Nyní je to na odpovědnosti a zkušenosti velitele daného tanku.
-jk-