Agilní postupy jsou dobrým řešením tam, kde je třeba hledat nové návrhy, nové funkce produktu nebo nové firemní politiky. Tyto problémy mohou být docela dobře vyřešeny za využití agilních postupů, které jsou založeny na rychlých, paralelních a nenákladných iteracích.
Nicméně ne všechny problémy s hledáním něčeho nového mohou být vyřešeny postupy agilní metodiky. Když chce firma dosáhnout vyšší úrovně spolehlivosti procesů, které už má zaběhlé a dobře jim rozumí, agilní postupy patrně moc dobře nezafungují.
Co je vlastně agilní?
Agilní postupy byly vytvořeny jako rámec pro vývoj produktů v oblasti softwaru. Tento rámec se nazýval také „scrum“. Byly při něm nasazeny vysoce autonomní a nezávislé týmy. Každý z nich měl pracovat na jiném aspektu nějakého velkého a složitého problému. Zavedly se „sprinty“, což jsou rychlé vývojové pokroky oddělených týmů, kdy jejich paralelní snahy nakonec vedou k řešení. Dohled seshora byl jen minimální. Týmy však byly na sobě navzájem do jisté míry závislé – to byl důvod, proč existovala společné setkání. Důraz však byl vždy na autonomii, okamžitý a měřitelný pokrok a také velkou soudržnost v rámci týmu.
Aby byl takový rychlý paralelní vývoj možný, je nutné, aby se velký celek dal rozdělit na menší kousky, na kterých by jednotlivé týmy mohly pracovat skutečně současně. Softwaroví architekti plánují práci po modulech. IT technologie umožňuje, aby to celé bylo zcela transparentní, protože když vidíte kód, víte, co dělá.
Tento prvek rozložitelnosti na menší části však v jiných oblastech výzkumu a vývoje být nemusí, např. v přírodních vědách nebo u produktového designu v oblasti maloobchodu. V porovnání s vývojem softwaru tak možná pro agile nejsou všude vhodné podmínky, tvrdí článek na webu obchodní školy INSEAD.
-jk-