Proč jsou i dobří řečníci tak hrozní, když prezentují virtuálně? Je zde totiž určité nepohodlí, s nímž se snažíme vyrovnat tím, že prezentujeme tak, jak jsme zvyklí. Kvůli čemu se cítíme nepohodlně? Mohou za to technologie. Když nás stresuje, že nevíme, které tlačítko zmáčknout, a zároveň víme, že nás všichni vidí a slyší opravdu velmi dobře, zbývá nám méně pozornosti pro prezentaci samotnou.
Méně interakcí znamená nedostatek zpětné vazby
Protože se necítíme pohodlně a bezpečně, často nepovolíme chat ani webkamery, které by naší prezentaci prospěly, protože by byla interaktivnější. Jelikož však při prezentaci nevidíme publikum, nedostáváme od něj zpětnou vazbu, kterou potřebujeme. Při standardní prezentaci získáváme mnoho vizuálních vjemů. Vidíme publikum smát se, přikyvovat, možná tvářit se zmateně. To všechno nám umožňuje zareagovat. Víte také, které vtipy se povedly a tak dále.
Zpětná vazba je prostě potřeba, že?
Tak si o ni řekněte. Prostě na chvilku přestaňte mluvit a popostrčte své virtuální publikum k tomu, aby se vás na něco zeptalo. Nebo se jich zeptejte sami. Čas od času dejte lidem šanci strávit to, co jste právě řekli nebo ukázali, radí nám článek na webu management-issues.com.
Na hlase a řeči těla stále záleží
Dokonce i pokud váš publikum nevidí, vaše řeč těla a hlasitost se k němu dostane. Když budete mluvit monotónně nebo dokonce číst zápisky, to každého uspí i virtuálně.
-jk-