Moc obecně řečeno nemá dobrou pověst. Vědci v oblasti společenských věd definují moc, úspěch a náklonnost neboli přičlenění jako tři základní prvky v lidských společenských vztazích. Když se někdo chce stát úspěšným umělcem nebo odborníkem, obdivujeme jeho odhodlání a snahu. Když je někdo dobrý v navazování přátelských vztahů, říkáme, že je populární. Co když však někdo chce ustavičně něco řídit? Pak obvykle máme pocit, že tito lidé, kteří chtějí moc, nejsou tak „správní“ jako lidé přátelští nebo odborníci nebo schopní řemeslníci a umělci. Nicméně právě pojem a představa moci se dnes mění, tvrdí web management-issues.com.
Technologická revoluce proměňuje uplatňování moci
Většina našich zkušeností s mocí a jejím uplatňováním pochází z hierarchických organizací. V těch se moc rovná ovládání. Moc sama o sobě ale není ani dobrá, ani špatná. Jestli ji vnímáme jako dobrou nebo špatnou záleží především na kvalitě našich vztahů. Když je moc dána tomu, kdo je v určité pracovní pozici, vždy to obvykle znamenalo, že tento člověk má nad ostatními lidmi moc. Technologie však dramaticky mění to, jak je moc vykonávána, především ve velkých společnostech. Firmy dnes vědí, že je důležité a produktivní mít moc spíše s ostatními než nad ostatními. Proto se firmy snaží budovat propojené struktury, které by umožnily agregovat a plně využít kolektivní inteligenci.
Organizace, které využívají masové spolupráce, jsou úspěšné v přizpůsobování se měnícímu se trhu a nové a nové konkurenci. Efektivní leadership je o udržování propojení, už ne jen o tom, mít věci na povel. Nyní se manažeři už nemají snažit směrovat práci ostatních, měli by se snažit integrovat to nejlepší z každého. Spolupráce, spolutvorba a sdílené pochopení, na tom dnes záleží. A stejně tak stále více záleží i na tom, jak dobré a funkční jsou vztahy mezi lidmi v síti dané organizace.
-jk-