Zaměstnanci často podceňují bezpečnost zcela bezděčně. Ve firmě například existuje bezpečnostní oddělení, což považují za dostatečný důvod pro to, aby nechávali své kanceláře otevřené i tehdy, pokud se v nich nenacházejí. Podléhají mylné představě, že bezpečnost je záležitostí někoho jiného. Technické prostředky, jako jsou například kamerové systémy však nemohou samy krádežím firemního majetku zabránit.
Chránit svůj duševní majetek v přenosných počítačích se firmy nejčastěji pokouší pomocí hesel a šifrování. Často však zapomínají vést evidenci výrobních čísel svých počítačů, čímž snižují pravděpodobnost, že jim budou v případě krádeže někdy vráceny na minimum. Bezpečnostní opatření mohou fungovat, je však třeba disciplinovaně je dodržovat. Znamená to školit uživatele, stanovit přesná pravidla zacházení s firemními daty, nenechávat návštěvníky firmy bez dohledu a vymezit akce, které firma podnikne v případě ztráty počítače.
Přestože se přenosné počítače kradou převážně kvůli hardwaru, existují i výjimky, které mohou firmy velice vážně poškodit. Vybudování bezpečnostní politiky je proto na místě. Apelovat je důležité zejména na osoby, které s firemními počítači cestují mimo firmu. Ti by měli počítače patřičně chránit, tj. nenechávat v osobních vozech nebo na řečnických pultech po ukončení projevu a následné neformální diskusi. Familiérní chování vede k zapomnětlivosti, a právě té zloději nejlépe využijí k odcizení počítače.