Při výběru zaměstnanců byste si měli dávat pozor na příjemné lidi, kteří na vás budou dobře působit. Více vaší důvěry si zaslouží lidé, kterým je jedno, zda je ostatní mají či nemají rádi. Právě k takovému závěru dospěla nedávná studie, na kterou upozornil server Inc.com.
Proč se ale vlastně mít na pozoru před lidmi, kteří jsou milí? Budete s nimi přeci trávit hodně času, a jejich příjemná povaha by tedy měla být spíše výhodou. To je samozřejmě pravda, zmíněná studie, která byla publikována v Journal of Personality však konstatuje, že milí lidé vám mohou v určitých situacích způsobit vážné potíže. Jak tedy rozpoznat správné lidi, když nabíráte nového zaměstnance? Ptejte se jeho kolegů a podřízených.
Staronový experiment
Výzkumníci si vybrali přibližně 60 lidí, o kterých si zjistili jejich osobní historii, osobnostní rysy a politické názory. Proběhly osobní pohovory a poté došlo na sérii sezení, při kterých byli účastníci instruováni k tomu, aby působili elektrickými šoky bolest neznámým lidem, kteří se sezení také účastnili. (Šlo o nápodobu slavného experimentu psychologa Stanleye Milgrama ze šedesátých let minulého století.)
Znepokojivé výsledky
Co výzkumníci zjistili? Milí lidé častěji dodrželi pravidla a způsobili ostatním bolest. Bylo u nich méně pravděpodobné, že řeknou, že v experimentu nechtějí pokračovat. To, že takové charakteristiky, jako je milé vystupování a pozornost mohou být ve světě byznysu nebezpečné, si myslí více lidí. Příjemné vystupování a snaha potěšit spíše než vyvolat konflikt zkrátka mohou být riskantní charakteristikou. Adam Grant, autor knihy Give and Take: A Revolutionary Approach to Success (v ČR Dávat a brát, BizBooks, 2013), s tímto souhlasí. Nicméně dodává, že vždy musíte proniknout hlouběji, abyste dokázali odhadnout, zda dotyčný skutečně hrozbou spíše je, nebo vlastně vůbec není.
Jak rozpoznat zaměstnance-hrozbu
Grant dále tvrdí, že v podstatě existují 2 velké skupiny lidí. Givers, kteří jsou štědří a nápomocní, a na druhé straně Takers, kteří se snaží z ostatních získat co nejvíc, aniž by se jim snažili nějak pomoci. Grant také dochází k závěru, že optimální je giver, který však právě nemá být přehnaně laskavý a ohleduplný. Tito "optimální" pracovníci jsou na povrchu drsní, ale přitom jim hluboko uvnitř přece jen jde hlavně o dobro ostatních. Proto jsou schopni poskytnout sice nepříjemnou, ale někdy životně důležitou kritickou zpětnou vazbu.
-jk-