Vezmi to za mě, mám krizi!

Každý podnik někdy musí přestát krizi. Co ale když váš problém není snižující se rentabilita, ale rozpadající se osobní život? Nikdo nemá představu, jaké druhy osobní krize na něj mohou čekat – ošklivý rozvod, vysilující nemoc nebo churavý rodič. Proto by bylo lepší najít již nyní někoho, kdo by zajistil vaše povinnosti, než být nepřipravený, když pohroma udeří. Onen zaměstnanec by měl být někdo, kdo umí efektivně komunikovat s ostatními zaměstnanci a vzbuzuje respekt, i kdyby to měl být člověk, který vám není nejbližší. Pokud vás krize postihne, měli byste ji zaměstnancům čestně přiznat. Měli by vědět, co se může stát.

Lidé jsou přirozeně velmi soucitní a mají pochopení. Musíte ale vědět, kdy jim to říct. V průběhu krize a po jejím skončení je úplné odhalení na místě. Pokud jsou to zatím jen vaše nouzové plány, bylo by moudré nerozhlašovat, že starý dobrý Gary nebo spolehlivá Edna budou těmi, kdo dostane všechno na starost. Zaměstnanci by zbytečně strávili mnoho času debatami, proč nebyli vybráni oni. Proč by měli zaměstnanci být rozrušeni něčím, co se ani nemusí stát?

-ba-