Manažer tedy nejprve naučí zaměstnance identifikovat rizika. Často to není problém, protože na přístrojích a zařízeních jsou umístěny výstražné nálepky a štítky. Za jiných okolností však musí dotyčný sáhnout po vlastních zkušenostech, protože jedině díky nim se předejde případnému zničení přístroje.
Další fází je hodnocení závažnosti rizik. Manažer zde musí zaměstnance podporovat k využívání vlastní kreativní představivosti pro lepší představu nejhorších případů, které se mohou stát. Zde opět často naráží na to, že zaměstnanci rizika ignorují a spíše se soustředí na včasné dokončení práce. Je tedy třeba jim neustále připomínat, že zde určitá bezpečnostní rizika existují.
Manažer provozních rizik je často postaven před důležitá rozhodnutí, která mohou maximalizovat výhody a minimalizovat rizika (nebo naopak). Záleží však také na rozhodování jeho podřízených. Ty nejhorší úrazy bývají většinou výsledkem „týmové práce“, kdy se skupina lidí rozhodne určitý úkon provést i přes zjevné riziko. Je proto nutné zavést bezpečnostní opatření a kontroly, které odhalí případné porušení těchto opatření.