Když hrdinové mluví o svých vlastních činech, bývají velmi skromní. Lidé, kteří neúnavně pracují pro dobro druhých, sami sebe obvykle nevidí jako nějaké zvlášť chvályhodné lidi, tvrdí článek na webu management-issues.com (původně publikovaný obchodní školou INSEAD).
O čem je hrdinství?
Autor článku zkoumal hrdinství tím, že nechal lidi posoudit novinové zprávy o hrdinech, kteří někomu zachránili život (např. zachránili člověka z hořícího vozidla nebo zastavili teroristický útok). Ve svých vlastních prohlášeních tito hrdinové sami sebe popisovali jako obyčejné lidi, kteří byli rádi, že mohli pomoci.
Když byly účastníci dotázáni na to, jaký mají z popsaných skutků pocit, většina se domnívala, že hrdinové vykonali něco velmi obdivuhodného. Hrdinové samotní své činy však vnímali jako daleko méně obdivuhodné. Hrdinové prostě mají sklon své činy posuzovat s pokorou. Když jednají ve prospěch druhých, nezaměřují se na své osobní náklady, ale spíše na to, jak mohou pomoci ostatním.
Mohla by být tato skromnost hraná a neupřímná? Autor článku toto vysvětlení zavrhl s tím, že ve svém zkoumání výsledky očistil o rozdíly v citlivosti na uchránění vlastního image u zkoumaných.
Umožněte hrdinům ve vaší firmě dělat to, co umějí
Nezištné dobré skutky se dějí také ve firmách – mívají např. formu neformálního mentoringu nebo naplánování oslavy narozenin nebo rozloučení s odcházejícími kolegy.
Chcete-li podpořit vstřícnost a hrdinství ve svém týmu, neodměňujte altruistické činy jejích veřejným pochválením. Namísto toho raději vytvářejte více příležitostí pro každodenní hrdinské činy. Nastolte prostředí, ve kterém se lidé budou cítit emoční bezpečí a nebudou se bát sdílet svá trápení a mluvit o tom, s čím zápasí. Upřímné sdílení je právě tím, co vede ostatní k tomu, aby pomáhali.
Hrdinové na pracovištích potřebují platformu, ne piedestal.
-jk-