Korporátní svět je vlastně docela pohodlné místo. Máte své kanceláře, technologii, klimatizaci… V oblasti školení u neziskových organizací, jako je například UNICEF, jsou však podmínky zcela jiné.
Běžně posílají své lidi do jedněch z nejnebezpečnějších zemí světa. To, že jsou nuceni spoléhat se na dočasné pracovníky a dobrovolníky znamená, že se perou s fluktuací, která by položila většinu HR v soukromých firmách. Fungují s nesrovnatelně skromnějšími školícími rozpočty a pro mnohé je spolehlivý přístup na internet a telefonní spojení v terénu přinejmenším pochybné.
Přesto, navzdory všem těmto komplikacím, zvládají proškolit své lidi tak, aby dokázali splnit dobře své poselství. Podívejte se na překážky, kterým čelí:
- Mají méně a dělají více. Značné finanční omezení funguje pro tyto organizace kupodivu dobře a nutí je zaměřit se na nejdůležitější věci a nalézat kreativní a nenákladná řešení na výzvy v oblasti školení. Také věnují čas a pozornost plánování školení tak, aby zajistily dlouhodobou životnost jeho obsahu.
- Technologie není všechno. Řada školitelů má v oblibě poslední technické výkřiky, například on-line výuku. I když jejich rozpočet umožní investici do velkoplošné školící technologie, chabá dostupnosti do velké míry limituje, kam mohou neziskové organizace dosáhnout on-line. Jednou z odpovědí na tento problém je smíšený přístup. Například většina programů UNICEFU je k dispozici také na CD. Týmy se také snaží protlačit maximum školení do terénu, udávat globální strategii a podporovat rozvoj školících programů v oblasti vůdcovství a managementu.
- Učí se při práci. Investování prostředků a času k nalézání způsobů k imitaci pracovního prostředí během školení je luxus, který si nemohou dovolit. A možná je to dobře. Více než 90 % školení je v dnešní době prováděno zaměstnanci přímo v terénu. S časem se to velmi osvědčilo a získané dovednosti se pak lépe aplikují v daném prostředí.
- Podporují sdílení znalostí. Znalostní management je věčnou výzvou pro většinu firem. Nikde ale nejsou překážky, kterým čelí, tak akutní jako u neziskových organizací. Pomocný a logistický personál obvykle tráví na misi pouze 6 až 12 měsíců. Proto se například vyžaduje vytváření předávacích zpráv. Při rotaci personálu se dbá na to, aby se nově příchozí s odchozími alespoň nějaký čas prolnuli.
- Záleží jim na misi. Přes všechny překážky, které musí překonat, je tu ale alespoň jedna oblast, ve které mají výhodu: Dobrovolníci a další personál, který se k nim přidává, není motivován penězi. Přichází, protože věří v to, co firma dělá.
-av-