Řada lidí si myslí, že být dobrým manažerem znamená dávat příkazy podřízeným. To ale není pravda. Nemusíte udělovat příkazy – vlastně byste je ani udělovat neměli. Když udílíte příkazy, říkáte někomu, co má dělat. Nedáváte mu možnost přemýšlet o tom, co a jak by měl udělat. Podřízený se pak může jen snažit uspokojit vás, což je špatné hned ze svou důvodů. Zaprvé mu berete možnost zvolit si nejvhodnější cestu ke splnění úkolu a zadruhé mu znemožňujete učení. Někdy jsou samozřejmě příkazy namístě. Ani v armádě však velitelé nedávají rozkazy, dokud nemusejí. Dobří manažeři naopak dávají instrukce.
Když řeknete podřízeným, co potřebujete udělat, aniž byste vydali příkaz jakým způsobem, poskytnete jim svobodu hledání vlastní cesty. To je rozdíl mezi příkazy a instrukcemi. Ne vždy to je sice ideální řešení, takže bude potřeba určitá míra vaší kontroly, vždy je tu ale šance, že zaměstnanci přijdou s něčím novým a lepším, než jste plánovali. Do plnění takového úkolu vloží část sebe a budou si za ním více stát.
Příkazy bývají velice jasné, například: „Tu zprávu mi dejte do čtvrtka ráno.“ Zde zaměstnanec nemá příliš prostoru pro interpretaci. I když ale dáváte instrukce, měli byste být co nejkonkrétnější ohledně výsledků. Když chcete od zaměstnance, aby pro vás zkontrolovat údaje za minulý měsíc, řekněte například: „Projděte prosím data za minulý měsíc. Do pondělí ráno očekávám vaše doporučení pro nejlepší postupy a několik alternativních návrhů pro zvýšení prodeje.“
Úkolem manažera je zajistit výkon určité práce. Znamená to ale dosahovat výsledků prostřednictvím druhých lidí. Zapamatujte si, že když udílíte příkazy, omezujete tím odbornou úroveň svého týmu. Instrukce naopak pomohou zaměstnancům k tomu, aby přispěli tím nejlepším, co dokáží.
-kk-