* Chválí příliš nebo naopak příliš málo. Když manažer nadšeně tleská zaměstnanci za to, že udělal něco, co měl v popisu práce, spíše ho odradí. Pochvala by měla následovat po skutečně výjimečných aktivitách, v ostatních případech stačí poděkování. Když naopak manažer příliš často kritizuje, musí počítat s tím, že se dotyčný podřízený brzy začne chovat podle jeho zkreslených představ (Pygmalion efekt).
* Ztrácí nervy a přestávají se kontrolovat. Předtím, než komukoli něco vytknete, měli byste se zhluboka nadechnout a počítat do deseti. Vždy je také potřeba zjistit skutečnou příčinu nežádoucího chování. Vynervovaný manažer není pro nikoho autoritou.
* Vyhýbají se disciplinárním opatřením úplně. To není řešení. Pokud se podřízení skutečně chovají nepřijatelně (například nechodí delší dobu do práce včas), měla by se situace nějak řešit. Východiskem mohou být poradenské služby.
* Hrají si na terapeuta. Nesnažte se hasit spory – spíše se snažte dostat obě znesvářené strany do své kanceláře a ukažte, že jste v tomto ohledu nekompromisní. Když se necháte vtáhnout do sporu, budou všichni podřízení sledovat, jak jej vyřešíte a jejich práce půjde stranou.
* Jsou nestálí a nespravedliví. Manažeři mají často tendenci si firemní pravidla upravovat pro okruh svých známých a oblíbenců. To, co platí pro jednoho, by však mělo platit i pro druhého. K tomu, abyste mohli spravedlivě rozhodovat, musíte všechny situace dokumentovat (pro případné předložení oddělení HR) a diskutovat s jednotlivými účastníky.
**Datum vydání:** VII/2002