V roce 1999 se Renault spojil se společností Nissan. Peněžní injekce od Renaultu japonské automobilce opravdu pomohla, a ta tak dva roky poté opět dosáhla solidních zisků.
Spojenectví fungovalo dobře ještě donedávna
Tato úspěšná spolupráce pokračovala až do roku 2015, kdy došlo k neshodě ohledně hlasovacích práv a mezi společnostmi narostlo napětí. O rok později společnost Nissan zachránila Mitsubishi, čímž vznikla největší automobilka na světě – sdružení Renault-Nissan-Mitsubishi. Nedávno se však mezi topmanažery objevily další, závažnější konflikty.
Strategické cíle obou společností byly od počátku odlišné. Nissan potřebovala pomoc, protože byl v zoufalé situaci. Renault na druhé straně chtěl hlavně získat přístup k rostoucím asijským trhům, které mu Nissan mohl zprostředkovat. Je zřejmé, že tyto dva odlišné cíle ve skutečnosti nevytvářejí nijak dobrý základ pro dlouhodobou, harmonickou spolupráci, tvrdí článek na webu obchodní školy INSEAD. Když obě společnosti chtěly posílit svou vlastní pozici v rámci spojenectví, vypukl otevřený boj.
Proč se spojenectví dostalo do problémů
Na začátku topmanažeři věděli, jak rozdíly a odlišnosti mezi Renaultem a Nissanem přetavit v něco, co bude dobře fungovat. Přístup založený na propojování a překonávání rozdílů pomohl vytvořit společné cíle a obě společnosti povýšil na celek, který bylo dohromady něco víc než jen pouhý součet částí.
Jakmile však spojenectví dosáhlo zjevných cílů, vůdčí legitimita najednou zeslábla. V tuto chvíli mělo dojít ke strategickým změnám a přenastavení spolupráce, to se však nestalo. Mezi topmanažery Nissanu narůstala frustrace, protože druhá společnost nechtěla o přenastavení mocenské rovnováhy v rámci spojenectví ani slyšet.
-jk-