Bez plánu ani ránu

Čas strávený plánováním není to samé jako čas strávený nicneděláním. Ti, kdo plánují, se učí. Jeden pracovník, říkejme mu Kip, se během několika let vypracoval od manuální práce do managementu. Vedení si ho vybralo, protože obdivovalo jeho vůdcovský styl. Kip uměl výborně motivovat, dodávat energii a strhnout ostatní pro určitou vizi. Jediné, co Kip neuměl, bylo plánování. Myslel si, že je to ztracený čas. Jako většina lidí, kteří vedou novou iniciativu, Kip věřil, že je to vrcholový závod. Plánoval jednání a přehlížel okamžité výsledky, mluvil neustále o dlouhodobé transformaci a nechtěl se zdržovat detaily, chtěl se rovnou vrhnout do práce.

Většina lidí souhlasí s tím, že při rozjezdu nového byznysu je nejdůležitější umět se rychle učit. Vítězem se stane ten, kdo se nejrychleji naučí a adaptuje. Co se musí naučit? Především se musí naučit předvídat, potom se také musí naučit poznat, které akce vedou k pozitivním výsledkům a které ne. Předvídání je zprvu zkusmé odhadování, později zasvěcený soud, je to intuitivní proces, kdy se nám dostane okamžité zpětné vazby. Zlepšování tohoto procesu přichází díky učení se ze zkušeností a potřebuje strukturu a disciplínu. Odhad je učiněn, zaznamenán, udržen a porovnán s výsledky. Analýza tohoto porovnání je základem učení. Kipa stálo jeho vyhýbání se plánování místo.
-ba-