Vůdci by podle Stewarta měli ve složitém obchodním prostředí rozumět externím tržním podmínkám, ale zejména a primárně vnitřní síle svých podniků. Musejí být schopni vytvářet podrobné plány, ale zároveň zůstávat flexibilní, věřit svému instinktu a dokázat podstupovat rizika. Vůdce si ze všeho nejdříve musí získat respekt a důvěru těch, které vede. Stewart v této souvislosti připomíná svého otce, který byl vojenským pilotem a vždy říkával, že než se začneme dívat nahoru, musíme hledět dolů.
Základem úspěchu armády i podniku jsou lidé. Manažeři měli již dávno přestat nahlížet na zaměstnance jako na nějaké stroje, které přijdou ráno na pracoviště, vykonají svou práci, vydělají si peníze a odejdou. Zaměstnanci jsou lidé a kromě práce mají i osobní život a rodinu, za které nese i jejich nadřízený jistým dílem odpovědnost. Mají také osobnosti, které by měl manažer znát, aby mohl vytvářet fungující týmy. Členové týmů by se měli především vzájemně doplňovat. Podceňovat nelze ani vedení týmu k tomu, aby se v případě nutnosti vedl sám.