Dr. Robert Lawrence Kuhn je mezinárodní investiční bankéř a firemní stratég. V současné době působí jako poradce investiční skupiny Citigroup Investment Banking. Je autorem řady odborných knih o obchodu a financích. Než se stal bankéřem, studoval medicínu. Jako investiční bankéř pak viděl mnoho firem. Za 12 let své praxe navštívil asi 15 tisíc společností. Při práci s výkonnými řediteli si připadal jako lékař, jehož cílem bylo odhalit konkrétní nemoci těchto vedoucích pracovníků a hledat cesty, jak je nejlépe vyléčit. V článku shrnuje nejčastější z těchto nemocí spolu se svými radami.
- Příliš mnoho mluvení. Ředitelé si často myslí, že svět neustále čeká na jejich moudra. Správně by si však měli poměřit čas, který mluvení věnují s časem, který vyčleňují k mluvení svým podřízeným. Ten jejich by měl být mnohem kratší.
- Příliš agresivní cíle. Nereálné cíle nemotivují. Nevytyčujte cíle, jejichž šance na úspěch je menší než 35 až 45 procent.
- Budování síly na úkor budování majetku. Ředitelé mají tendenci dělat rozhodnutí, která podpoří jejich vliv a ego. Více než svá ega by však měli budovat firemní majetek pro akcionáře. Při každém rozhodnutí se ptejte, jakou tržní hodnotu přinese firmě.
- Nerespektování myšlenek druhých. Ředitelé bávají sobečtí. Přílišné povyšování nad podřízené je ale zhoubné. Firma totiž může těžit jen z angažovaných zaměstnanců, kteří mají otevřené dveře k tomu, aby přicházeli s novými myšlenkami.
- Zkreslená realita. Řediteli se může snadno stát, že uvidí jen zkreslenou realitu, o níž se dočte ve zprávách svých podřízených. Vždy by proto měl mít na paměti kritické faktory úspěchu firmy a dožadovat se nezjednodušených informací.
- Spoléhání na srdce. Osobní život je soukromá věc každého člověka, ředitel by se však neměl řídit svým srdcem, ale hlavou. Každý byznys musí mít strategický či finanční smysl a když vám začne dělat dobře, je to v pořádku – dokud vám emoce nezacloní racionální rozhodování.
- Pocit nepřemožitelnosti. Ředitelé se často považují za nezranitelné a v minulých úspěších automaticky vidí i budoucí úspěch. Nikdy však nelze spoléhat jen na štěstí a hledět do budoucnosti jen na základě minulosti.
- Příliš podobní zaměstnanci. V řadě firem se vrcholové vedení příliš podobá řediteli. V globalizovaném světě, kde zákazníci i dodavatelé mnohou být velmi různí, to však není moudré. Ve vedení by měli být rozdílné osobnosti.
- Zobecňování. Ředitelé rádi hledají obecné trendy, které předpovídají vývoj byznysu. Průměrné hodnoty však mohou klamat. Uvědomte si, že spolu s tím, jak se svět stává progresivně užším v otázkách nabídky a poptávky, síla zobecňování progresivně ustupuje.
- Žádné „stupidní“ otázky. Otázkami se člověk učí. Pokud něčemu nerozumí, nemůže se vhodně rozhodnout. Ani ředitel by se neměl obávat klást otázky, které mohou působit směšně nebo hloupě. Neměl by nechat své ego, aby mu svázalo jazyk.
- Zalíbení v současných trendech. Je velmi jednoduché nechat se oslnit posledními trendy. Spíše by se ředitelé měli ptát, zda novým trendům skutečně důvěřují, nebo jen cítí společenský tlak.
- Zalíbení v tricích dané doby. Každých pár let se objeví něco moderního, s čímž ředitelé musejí bojovat. Každou dekádu jsou to například daně. Vyvarujte se však pohybu na pomezní čáře ve finančních otázkách.
-kk-