Článek zveřejněný obchodní školou INSEAD poskytuje aspoň částečnou odpověď, ke které dospěl analýzou výběru umělců ve stálých sbírkách 3 špičkových muzeí moderního a současného umění:
- Tate Modern
- Centrum Pompidou (Paříž)
- Muzeum moderního umění (MoMA) (New York)
Analýza výstav
Vědci vytvořili dataset více než 500 umělců, jejichž díla byla vystavena. Vytvořili také modely sítě umělců podle toho, zda byly jejich díla vystavovány ve stejné místnosti nebo ne. Těmito postupy bylo zjištěno, že se do podoby výstav obtiskují hlavně státní, tržní a estetické imperativy. Tyto tři zdroje jsou určující pokud jde o rozhodování o tom, jak sestavit trvalé výstavy a jak poskládat vedle sebe díla, která chtějí muzea ukázat návštěvníkům.
Požadavky vycházející z těchto oblastí jsou často protichůdné, což vytváří dynamiku, která je dost podobná dynamikám ve firmách, které jsou aktivní v kreativních odvětvích. Podívejme se tedy podrobněji na zdroje imperativů v případě muzeí.
První zdroj: stát
Všechna tři muzea mají ve sbírkách disproporčně zastoupeny své národní umělce. Pokud se umělec narodil v USA, má větší šanci být vybrán do MoMA než do Tate Modern. Je to pravděpodobně proto, že veřejná muzea musejí podporovat národní dědictví a měkkou sílu příslušného státu. Elitní umělecká muzea nakonec přeci jen nakonec zaujímají ústřední místo ve svém národním kulturním prostoru – a také si potřebují zabezpečit veřejné zdroje financování (to platí v případě Center Pompidou a Tate Modern).
Druhý zdroj: trh
MoMA, které někteří popisují jako muzeum řízené jako firmu, vybíralo většinou z té nejvyšší sorty umělců (na základě jejich reputačního skóre) a vyhýbalo se těm na nižší úrovni. Pompidou, které je silně dotované, upřednostňovalo i umělce na spodním stupni, nevybíralo jen ze skutečné elity elit.
-jk-